Sudetoněmecký landsmanšaft (SL): http://www.sudeten.de

Linky na další SN sajty: http://www.sudeten.de/bas/content/a11.htm

Kruh občanů vyhnaných po r. 1938 z pohraničí: http://www.angelfire.com/ok/obcan/kruh.html

Vlajka a znaky sudetských Němců (na Flags Of The World): http://flagspot.net/flags/cz-sud.html

"Sudety" nebo "pohraniční území"?: http://halonoviny.cz/index.php?id=3442

Benešovy dekrety a související předpisy: http://members.tripod.com/~Klempera/dekrety.htm

názory:

1. Mnichovská dohoda, Sudety, zbytek Česka ("Rest-Tschechei"):

... 14ti bodový program prezidenta USA Wilsona z 8. 1. 1918 a v něm obsažené právo na sebeurčení národů v bodě 10: "Národům Rakouska-Uherska, jejichž místo ve společenství ostatních národů chceme vidět jako stabilní a jisté, je třeba přiznat možnost ke svobodnému autonomnímu vývoji." Češi využili tohoto práva na sebeurčení pro sebe, odepřeli je však sudetským Němcům a ostatním menšinám. Jejich požadavek se měl vztahovat jen na oblasti obývané Čechy a Slováky, zatímco mělo být věcí sudetských Němců a Maďarů, aby sami rozhodovali o svém osudu. Už 6. 10. 1918 prohlásili němečtí poslanci rakouské říšské rady: "Uznáváme právo slovanských a románských národů na sebeurčení a požadujeme stejné právo pro německý národ Rakouska." ... v St. Germain představy jejich národnostní skupiny. SN Mohli však pouze přijmout diktát konference v St. Germain, a to, že Sudety byly proti své vůli přiřazeny k novému čsl. státu.(Kleining G., Weikert J. (2000): Sudetští Němci, etnická čistka, vyhnání. Přeložila: Čajanová L. Open Education & Science. Opava. 23 s.)

Mnichovská dohoda:

... "Navíc je třeba vzít v úvahu, že v druhé republice zůstalo asi 400 tisíc Němců. Mnichovská hranice nebyl jistě žádný zázrak, ale byla lepší než předchozí stav, a o to jde. Tři miliony lidí nejsou už žádná "menšina": Češi se s nimi mohli buď rozumně domluvit na tom, že stát budou společně sdílet (což na sklonku 20. let navrhoval mj. Emanuel Rádl), nebo se s převážně německými oblastmi rozžehnat. Problém byl v Hitlerovi a jeho zločinném režimu, ne v hranici. ...Pan Jiří Hanák, hlásá jakýsi skeptický materialismus: Čechy bez Sudet nemohly existovat, protože byla zničena železniční a silniční komunikace s Moravou a Slovenskem, ztratily 67% metalurgického a polovinu textilního, sklářského a chemického průmyslu. Jenže silnice a železnice se dají dostavět a bez metalurgického, textilního a chemického průmyslu se dá žít. To, bez čeho se žít nedá, je spravedlnost a přátelské soužití se sousedy..." (Bohumil Doležal, http://www.bohumildolezal.cz/texty/u072-09.htm)

2. 80 %

SN  populace se rozdělil asi takto: - podle SN: 10 % antifašisté, 10 % nacisté,  80% indiferentní.

    Ve výkladu SL se zapomíná na hitlerovskou ideologii jež byli sudetští Němci zmanipulováni.
V demokratickém státě měli k dispozici svobodné sdělovací prostředky, ale přesto se rozhodli pro Hitlera - přes 90 % českých Němců optovalo pro Hitlera - "Heim ins Reich" (Kurt Schmidt, historik a mluvčí vyhnaných krnovských Němců však říká, že nacisty bylo od podzimu 1938 do jara 1945 pouze 10 % sudetských Němců, těch ostatních 80 % bylo v různých organizacích (Co tehdy smělo pouze existovat?), např. v odborech (DAF), v živnostenských organizacích a tak podobně.). Zapomíná se také na to, že jedním z požadavků SdP při vyjednávání s československou vládou bylo i právo na šíření vlastního světonázoru v tomto případě nacismu. Zapomíná se také na zničení jediného demokratického státu ve střední a východní Evropě, na vyhnání Čechů z  pohraničí po mnichovské zradě (K vyhnání Čechů z pohraničí v r. 1938 říká sudetoněmecký právník Helmut Matejka: "Z pohraničí odjeli v r. 1938 jen úředníci s rodinami, kteří byli po r. 1918 posíláni do pohraničí s úkolem rozgermanizovat tyto okresy. Češi, kteří žili v pohraničí již po generace, mohli v r. 1938 zůstat doma." ) a na zločiny německých nacistů. Před nástupem Hitlera k moci bylo soužití s Němci relativně klidné.
 
    ""Češi, Židé i Němci ali vedle sebe v pokoji . , s Němci jsme vycházeli slušně, nestarali se o nás a my o a ně," líčí atmosféru předválečného Krnova pamětnice paní Štěpaníková. "Úplně se to zvrtlo až v r. 1936. Tatínkovi řekl německý kamarád: Nezlob se, už se s tebou nesmím stýkat, a když se potkáme, přejdu na protější chodník. Henleinovci mají všude své lidi a sledují, kdo se s kým baví," popisuje nástup nacismu paní Štěpaníková. Jednou se s kamarádkou ze zvědavosti přidala k hajlujícím davům, které triumfálně vítaly Henleina projíždějícího městem. "Pamatuji si ty fanatické tváře hlavně německých žen, pochopili jsme, že je zle. V r. 1938 už to vypuklo naostro. Němci nám rozbíjeli okna, shromažďovali zbraně a naši otcové drželi hlídky. " dodává paní Štěpaníková." (JKuba F.: (2001): Pamětnice: Krnov byl kdysi rájem. Region - Krnovské noviny. Krnov.)

3. odsun, vyhnání, ...

Při osídování českých zamí slíbili Němci ćeskému králi, že budou věrni Česku. V r. 1918 a zejména v r. 1938. Není potom odsun pouhým vypovězením slibu o věrnosti (loajality) Česku důsledkem vypovězení tohoto slibu Němci v r. 1938 ?

4. odškodnění SN (sudetských Němců) ? Z čí strany ?:

"Na konfiskovaný nepřátelský majetek odsunutých Němců dopadá ustanovení čl. 107 Charty OSN, ale hlavně dohoda o reparacích od Německa o založení mezispolečenského reparačního úřadu a o vrácení německého zlata. Článek 6. odd. A této dohody výslovně stanoví, že každá signatářská strana si ponechá formou, již si sama určí, německý nepřátelský majetek ve své pravomoci, nebo že jím bude disponovat způsobem, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích. ČSR se stala signatářem této dohody v r. 1946. K tomu přistupuje smlouva mezi spojenci a Německem z r. 1952, doplněná v r. 1954, podle níž Německo nebo jeho příslušníci (Němci) neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jejich činů nebo opomenutím mezi 5. červnem 1945 a nabytím platnosti smlouvy 5. května 1955. Veškerý majetek (včetně majetku jednotlivých Němců) na území bývalého Československa tedy přešel do čs. vlastnictví jako reparační podíl. K tomu nutno dodat, že Německo nikdy nezaplatilo Československu jakoukoli válečnou náhradu. Vzniklé škody, které náš stát v důsledku války i okupace utrpěl, daleko přesahují zmíněný konfiskovaný německý majetek. Pokud jde o Němce odsunuté do Rakouska, byla celá záležitost mezi ČR a Vídní s konečnou platností vypořádána smlouvou z r. 1974." (Procházka A. (2001): Odsun Němců prosadil Chamberlain, nikoliv Beneš. Deník Právo).

29. 08. 2002 –Právo - Jan Kovařík:

"Odsunutí mohli být podle spojenců odškodněni z čs. kont v Berlíně

  V roce 1945 vedla německá Říšská banka dvě čs. konta, na nichž bylo během německé okupace Československa shromážděno více než 73 miliard korun v hodnotě z roku 1938, které zamýšlelo poválečné Československo se schválením vítězných mocností vyčlenit případně na přímé majetkové odškodnění odsunutých a jako příspěvek na znovuusídlení těchto Němců v Německu. Vyplývá to ze závěrů vědeckého projektu, který asi před dvěma roky zadalo české ministerstvo zahraničí a jehož cílem bylo zpracování archivu Ústřední reparační a restituční komise, jež se v roce 1945 a poté zabývala soupisem nároků proti poraženému Německu, soupisem válečných škod a zároveň konfiskacemi německého majetku u nás a reparacemi proti Německu. Konfiskovaný majetek byl chápán jako záloha na reparace. Na jedno konto se ukládaly peníze, které německá strana dlužila české za financování německých úřadů v protektorátě. Nacisté si totiž nechali českou stranou financovat například pobyt okupačních vojsk a policie včetně gestapa v protektorátě a dalších svých úřadů a institucí - peníze na to brali zejména z čs. Národní banky, které při zahájení okupace zabavili. Tyto platby za služby německým úřadům však nikdy nebyly uhrazeny Národní bance, ale u Říšské banky bylo založeno zmíněné konto, na něž byly tyto částky ukládány. Patřily tedy české straně, ale ta s nimi fakticky nemohla nijak disponovat. Čs. vláda nikdy nezískala přístup k tomuto žirovému účtu, na němž bylo koncem války 15,3 miliardy korun, ani ke druhému kontu, jež bylo vedeno jako platby za zboží vyvážené z protektorátu do Německa nebo i dál do zahraničí a na němž bylo 57,9 miliardy korun. Na tomto systému, jehož cílem bylo co největší vykořisťování českých zemí, se podstatným způsobem podíleli představitelé sudetských Němců jako protektorátní státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank a ministr hospodářství v protektorátu W. Bertsch. Myšlenku případného využití těchto čs. kont k eventuálnímu odškodnění odsunutých Němců schválili západní spojenci na Pařížské konferenci o reparacích, která v roce 1945 jednala ve francouzské metropoli od 9. listopadu a závěrečný dokument schválila 21. prosince 1945. Podle předsedy zahraničního výboru českého parlamentu Vladimíra Laštůvky (ČSSD) "fakta o kontech a konferenci jen potvrzují, že sudetoněmecká problematika je především o majetku a je nedílnou součástí reparačních nároků ČSR vůči Německu. Požadavky na její izolované řešení, jak zaznívají ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu i z části německých pravicových stran CDU a CSU, jsou neoprávněné a neopodstatněné." Pokud tedy bude šéfka Svazu vyhnanců (BdV) a poslankyně CDU Erika Steinbachová znovu žádat řešení majetkových otázek odsunutých, měla by se obrátit jinam než na Prahu, protože ta nikdy neměla možnost se zmíněnými konty disponovat." (29. 08. 2002 –Právo - Jan Kovařík)

Restituce by tedy sudetští Němci měli požadovat po německé vládě (pozn.: Všem vyhnancům byla přiznána podle spolkového zákona z r. 1952 a dalších náhrad škod vyhnání a války (Lastenausgleich; Lastenausgleich je pro všechny vyhnance, tedy i ze Slezska, Východního Pruska a další) a do roku 1987 vyplaceno 132,7 miliard DM.) Dalším právní překážkou je skutečnost, že v Česku a v Německu jsou rozdílné právní systémy.

5. cíle SL (landsmanšaftu): FERNZIEL ?

"Nejdrive postupne male cile, vse je ale pro konecny :vyssi „Ferncíl“" (Nojo)

"Reseni po nemecku Jak spektrum nazoru na reseni existuje na nemecke strane? Nejradikalnejsi sudetsti Nemci pozaduji nahlas naturalni restituce vseho majetku, vcetne moznosti neomezeneho navratu a posleze referenda o sebeurceni. Je priznacne, ze tento extremni nazor i v ramci SL zastava "profesionalni vysidlenec", ktery odsun neprozil, jenze od SL bere plat. Jine organizace, treba katolicka Ackermanngemeinde, majetkove naroky verejne odmitly (vzdat se jich ovsem muze pouze jednotlivec). Pozadavky vedeni SL nelze, bohuzel, presne reprodukovat: SL nikdy nezformulovalo sve pozadavky jasne, spis je cudne bali do mlhaveho pojmu "pravo na vlast". Vzbuzuje tim podezreni, ze ve skutecnosti chce pozadavky stupnovat, jakmile "prijde lepsi pocasi". Nekolik pozadavku vsak formulovalo: mluvci SL Böhm rekl, ze by uvitali navrat te casti konfiskovaneho majetku, ktery patril statu. Nepozaduji pry vyvlastovani novych vlastniku, chteji pro sudetske Nemce moznost podilet se - restituci majetku statu - na obnove vlasti. Muj osobni nazor je, ze by se meli SN podobnym zpusobem odskodnit jako nucene nasazeni. Velkym otaznikem zustava otazka reparaci, ktera nebyla dodnes uzavrena." (Rucksack)

6. Možný vývoj: "česko-slovenská NDR" nebo "Prajzsko (Hlučínsko)" ?

16. 05. 2002 – Dnes  - IVAN MOTÝL:

Ze vsi směly zůstat čtyři rodiny
Budišov nad Budišovkou - Možná jich už není ani tolik, kolik má člověk prstů na jediné ruce. Z německých starousedlíků, kteří nemuseli do odsunu, si už jen pouhá hrstka z nich pamatuje, jak to před válkou vypadalo v Budišově nad Budišovkou a v sousedních Svatoňovicích. V každém případě to bylo území osídlené německým etnikem. A to už po staletí. „Můj názor je, že kdyby Češi Němce nevyhnali, určitě by časem nelitovali,“ věří osmdesátiletý Edmund Jakel z Budišova nad Budišovkou, že zdejší Němci by za možnost zůstat v rodné vlasti byli nejloajálnější politickou složkou v zemi. A bývalé Sudety by se proměnily v malé československé NDR. „Po roce 1989 by se navíc nikdo nemusel trápit s rozbitým pohraničím, kterému vládne beznaděj a nezaměstnanost. A kam se podíváte, vidíte neudržovaná pole a rozbité domy,“ komentuje Edmund Jakel rodný kraj od brány svatoňovického hřbitova. Má odtud výhled k brizolitové kostce prodejny smíšeného zboží, kde několik nezaměstnaných sedí nad otevřeným lahvovým pivem, a na několik statků, které pamatují mnohem lepší hospodáře, než jakými jsou jejich dnešní majitelé. Přítel Karel Hausner, odsunutý Němec, kterému ve Svatoňovicích pomáhá Jakel s údržbou hřbitova, v rodné obci alespoň může vzpomínat i před rodnou chalupou. „Byť je statek Hausnerů zčásti zničený. Moje rodná ves ale neexistuje vůbec,“ říká Jakel.

7. Jak dál ?

V souvislosti s aférou kolem propuštění lidických masových vrahů a nepotrestáním nacistického zločince Tuttera (spoluodpovědný za masakry v Ploštině a v Prlově), napsal Luděk Navara: "Samozřejmě válka byla krutá a bylo za co trestat. Ale otázka zní: nezjednodušili jsme si to tehdy přece jen příliš? Dnes už to možná tušíme: nepotrestali jsme některé skutečné viníky, na druhé straně jsme ovšem nezapomněli trestat nevinné. Spravedlnost nebyla v Česku doma ani za války, ani po ní, ani po celou komunistickou éru. " (Navara, 2001)

Myslím si, že pravdu je třeba hledat někde mezi, neboť každá strana ráda zveličuje a stejně část zapomíná (nebo záměrně zamlčuje) některá fakta.

Domnívám se, že sudetští Němci by mohli tvořit pro Česko most do Evropy. Vstupem Česka do EU a z toho plynoucím volným pohybem osob, možností žít ve kterékoliv části Unie, možností nákupu pozemků a domů) se některé problémy vyřeší samy.

Stojíme na prahu třetího tisíciletí. Je to tisíciletí naděje, že se nám v budoucnu společně podaří navzájem si lépe rozumět a vybudovat spolehlivé sousedství uprostřed Evropy. Proto je důležité, aby bylo bezpráví, ať už ho spáchal kdokoliv, nazváno pravým jménem, aby národní příslušnost již nikdy nebyla ztotožněna s rozdělením na dobré a zlé. Myšlenka, že jsme všichni Evropané, nám v tom bude nápomocna. (Čajanová, 2000)

29. 09. 1999 - Dnes - LUBOŠ PALATA:

"Sudetští Němci jako evropská zkouška

Německý kancléř Gerhard Schröder se při své zítřejší návštěvě Prahy zřejmě už nebude s Milošem Zemanem příliš bavit na téma sudetských Němců. Deklarace ostatně říká své, a jak tvrdí Zeman, prohlášením o "vyhořelosti Benešových dekretů" považuje česká i německá vláda toto téma za ukončené. Ukončené však není a ani by být nemělo. Dnešní stav vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci je ostudou. Ostudou Čechů i sudetských Němců. A to nehledě na to, jak vážně budeme brát rezoluce Evropského parlamentu či vládních rakouských stran vyzývající Prahu ke zrušení Benešových dekretů. Pes totiž není zakopán v nějakém formálním aktu, k němuž Češi nakonec budou či nebudou dotlačeni, ale ve skutečném zlepšení vztahů těchto bývalých a současných obyvatel českých, moravských a slezských zemí. Pětapadesát let po válce a desetiletí po obnově demokracie v Česku a bývalém východním Německu k sobě Češi a jejich bývalí sudetoněmečtí krajané nedokázali najít cestu. Uplynulé desetiletí nebylo desetiletím obnovy zřícených mostů, ale pouze příměřím v zákopové válce, které obě strany více než k čemu jinému využily k hloubení zákopů a opevňování svých pozic. Několik spanilých jízd, mezi něž patří omluva Václava Havla před deseti lety, nenašlo náležitou odezvu. Česko-německá mezistátní dohoda i pozdější deklarace vztah Čechů a sudetských Němců obcházely, místo aby ho řešily. Česká politická elita, až na několik poloutajených výjimek, nikdy nepřekročila tabu přímých jednání se sudetskými Němci. Stejně tak reprezentace sudetských Němců nebyla schopna udělat dvě zásadní věci - omluvit se za Mnichov a podporu Hitlera a říci, že vůči své zchudlé domovině nemají majetkové nároky. Tento začarovaný kruh je třeba prolomit. Češi a sudetští Němci k sobě musí znovu najít cestu. Češi si snad konečně uvědomí, že v sudetských Němcích se neskrývá hrozba, ale naopak, že pro nás i naši zemi představují obrovskou hodnotu. To, že si to dosud neuvědomili, není chyba jen jejich, ale i sudetských Němců samých. Sudetští Němci jsou největší krajanskou komunitou obyvatel českých zemí, byť ve smyslu zemském, komunitou, která navíc velice dbá o udržování svých kulturních a národních kořenů. Jsou to kořeny české a moravské a jsou to i kořeny naše. Místo toho, abychom čekali, až se sudetští Němci rozplynou v německém moři, měli bychom je v jejich snažení o udržení národní pospolitosti podporovat. A to i tím, že pomůžeme obnovit vazby mezi sudetskou a českou kulturou, vytvořit kladný vztah k jejich bývalé vlasti. Česká filharmonie na Sudetoněmeckých dnech či České kulturní centrum vedle Sudetoněmeckého domu v Mnichově by mohly být příklady symbolických gest, které by otevřely zarezlé dveře k našim krajanům. Podobně sudetští Němci, především jejich politická reprezentace, musí hledat cestu k Čechům. Vytvořit například fond na podporu rozvoje českého pohraničí, ještě více podporovat rekonstrukce historických památek nebo třeba uspořádat sudetsko-české pivní slavnosti smíření. První třeba někde v Bavorsku a ty další v Čechách. Jen tak, přímým kontaktem a pozitivními gesty, tím, že si co nejvíc obyčejných lidí uvědomí, že sudetští Němci jsou tak trochu Češi, kteří mluví německy, mohou být znovu postaveny stržené mosty. I když mnohé z toho mohou udělat různé organizace a spolky, česká a sudetská politická reprezentace k tomu musí vytvořit politický a psychologický rámec. Když se toto podaří, ztratí debaty o Benešových dekretech smysl nebo se za souhlasu drtivé většiny Čechů a nezájmu sudetských Němců zruší. Most do Evropy bude postaven." (29. 09. 1999 - Dnes - LUBOŠ PALATA)

30.12.2000 – Dnes - DAVID ŠTVERKA :

Obce: Frýdlantsko připojit k Německu

Chudoba zmizí vytvořením Sudetenlandu

J i n d ř i c h o v i c e p o d S m r k e m - Připojením k Německu chce starosta Jindřichovic pod Smrkem Petr Pávek vyřešit hospodářské a ekonomické problémy nezaměstnaností zmítaného Frýdlantska. Ojedinělý a značně kontroverzní plán na obnovu této chudé oblasti přednesl na zasedání starostů místních obcí. "Vláda pro Frýdlantsko nic nedělá. Vůbec nic. Továrny jsou zavřené, lidé nemají práci a třou bídu s nouzí. Jedinou naději vidím v odtržení oblasti od České republiky a jejím připojení k hospodářsky silnému Německu. Pro Českou republiku je zdejší oblast zátěží. Pro Německo, které se nároků na ni nikdy nevzdalo, troufám si říci, pokladem," konstatoval Pávek. "Němci ostatně toto území už jednou zkulturnili. Z lesů a pustin vytvořili kvetoucí města a obce. Co se mohlo povést před staletími, povede se i nyní." Obce, které mají o přičlenění k Německu zájem, se sdružují v nově vytvořeném regionu Sudetenland. "Tento kraj Sudety byl, je a bude. Nemá cenu o tom diskutovat. Vytvořili ho Němci. Ti jediní se o oblast starali a jim také patří. Na rozdíl od Čechů ji mají také rádi," zastával se regionu starosta Hejnic Stanislav Smutný. "Hejnice, chcete-li Haindorf, se rozhodně připojí. Nemáme co ztratit. Ulice se nově vydláždí a osvětlí, domy opraví, klášter i chrám vyspravíme najednou a ne po částech jako za Čechů, v každém okně se budou pnout muškáty, lidé nebudou peníze dostávat na složenkách sociálního úřadu, ale na výplatních páskách svého nového německého zaměstnavatele, co více si můžeme přát?" Německá strana se na připojení Frýdlantska těší. "Je to kraj chudý, to ano, přinese nám spoustu práce a odříkání, ale copak je něco krásnějšího, než znovu obdělávat rodnou hroudu, znovu moci naplno říkat Heim ins Reich?" řekl člen sudetoněmeckého landsmanšaftu Heinrich Köpke. "Frýdlantsko bychom pozvedli. O tom není pochyb. Německá mašina je silná. Zdárně projede i přes ty nejrozbitější slovanské koleje." Návratu Němců do oblasti, v níž mají stále spoustu majetku, se představitelé obcí Frýdlantska neobávají. "Národnostní spory nevzniknou. Proč taky? Německo je silné a ke kraji natolik tíhne, že pro něho udělá vše. Němci nebudou chtít svá stará stavení. Jejich vláda pro ně postaví domy nové. A když je nebudou chtít, vymění si je s Čechy. Ti po nových vilách rádi sáhnou," vysvětlil Pávek. "Kraj potřebuje hlavně dobré hospodáře. A nezáleží, jestli je to Čech nebo Němec. Majetkové spory prostě nebudou. Tady půjde o mnohem vyšší princip." Odpůrců připojení je však celá řada. "Němci by oblast pozvedli, to ano. Ale jenom zase pro Němce. Český člověk by z rozvoje nic neměl. Jen by nádeničil a dělal Němcům poskoka," poznamenal historik Radek Čížek. Někteří odpůrci však k připojení přeci jen jistou náklonnost pociťují. "Frýdlantsko je české a české by také zůstat mělo. O tom se nebudeme vůbec bavit. Přílivu Němců bych se však nebránil. Kraj by pozvedli, vylepšili, dali lidem práci, no a pak bychom je zase odsunuli," doplnil náměstek libereckého primátora Stanislav Cvrček." (30.12.2000 – Dnes - DAVID ŠTVERKA )

8 .Zdroje: různé članky z internetu. (snad to později doplním.)