NEBÁT SE A NEKRÁST (T. G. Masaryk)
Rádia v Česku: http://dir.seznam.cz/Zabava/Radio
Zajímavý konmentář Oldřicha Šímy o rádiu
Beat:
studentský list Babylon, babylonpr@iol.cz - Oldřich Šíma:
RADIO BEAT A ČESKÝ BIGBÍT aneb Někteří jsou si stále
rovnější.
Měl jsem nejspíš pocit, že už jsem ze sebe dlouho nenechal
udělat idiota. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem se vydal do Radia Beat (http://www.radiobeat.cz/) s deskami, které
vydává Black Point..A to přesto, že vím, jak se nasazují či nenasazují písničky
do rotací v radiích. (Rotace je zařazení do pravidelného hracího
plánu neboli
playlistu). Totiž ? BP nejede v oněch nepostižitelných kolotočích peněz a
známostí, které mají za následek v drtivé většině
neposlouchatelnost
rozhlasové hudební produkce. Radio Beat vysílá od začátku letošního roku a
vypůjčilo se název od svého o několik let staršího sourozence z Českých
Budějovic ? ale ten už stejně neexistuje. Na Beatu se hrají věci, které neomylně
signalizují, že hudební vývoj dramaturgů se zastavil ještě před nástupem punku.
Skladba ?klasických rocků? nápadně připomíná okruh snažení časopisů Audio či ?
ještě více ? Classic Rock. Ten však, naštěstí, opustil čtenáře ještě než se mohl
zabydlet. Ostatně, není divu. Dočítat se stokrát známé věci o Black Sabbath nebo
Pink Floyd pravděpodobně nebaví ani ty největší ignoranty. Beat hraje tedy tuhle
?klasiku? a dokud jen hraje, ještě to docela jde. Pravda, člověk to může
poslouchat tak dvakrát týdně, pak má zas na měsíc dopředu vyčerpanou potřebu
Suzi Quatro, Uriah Heep a podobných příšerností ? byť je sám před pětadvaceti
lety poslouchal. Jenomže to mu bylo patnáct a stál na samém počátku svého
hudebního vývoje? Horší je to s prímovými speakry radia, které kromě jiných věcí
trápí třeba také to, že někdo může zpívat bigbít česky. Když jsem to slyšel, měl
jsem dojem, že sedím v regionálním hostinci někdy počátkem 70. let a poslouchám
místní odborníky. O singlech Beatu ani nemluvě? Rozhodně mě zaujalo, že z
českého bigbítu byl na Beatu občas cudně slyšet Mišík, o něco víc Katapult a
ještě tak jednou za čas třeba starý Blue Effect. Radio, které si hraje na
rockové nejenže nezaznamenalo světovou novou vlnu. I tu domácí důsledně
ignorovalo. Až jednou večer. Hlasatel opatrně oznámil, že asi tak za tři hodinky
zahraje úplně netypickou věc, tak aby se posluchači nepolekali. A že to bude
třeba zajímavé. Za další hodinku chlapec opět nesměle oznamoval, že budou hrát
kapelu, kterou by jinak nehráli, ale že se jim zdá, že to není tak špatný. Že to
je česká skupina a jmenuje se Vítkovo kvarteto. Myslel jsem, že upadnu na znak.
Počkal jsem si na onen kýžený okamžik, který nastal po deváté hodině večerní.
Chlapec hrál a najednou oznámil, že tedy teď, jak už několikrát oznámil, se
stane ta zvláštní věc a oni zahrají kapelu, která k nim do radia tak docela
nepatří. A zahrál jednu písničku Vítkova kvarteta, skupiny, která byla už v době
své existence z těch neškodných, nezajímavých a troufám si říct, že velmi málo
invenčních. Tedy postrádala důsledně vše to, o co v rocku vždy šlo. Po té jedné
písničce už se nic nedělo, o kapele se víc nemluvilo, další písnička se nehrála!
Musel ten JINÝ FORMÁT dát klukům dramaturgickým Beatu dát pořádně zapotit.
Řekl jsem si, že prostě dojdu do Beatu a řeknu jim, že Black Point
vydává pár věcí, které by spoustu posluchačů potěšily. Rozhodl jsem se být
programově naivní.
Zavolal jsem dramaturgovi a dal si s ním schůzku. Bylo to
úplně jedno, když jsem dorazil ve smluvený den na místo, dramaturg byl stejně
někde úplně jinde a tak se mě ujal programový vůdce. Chvíli jsme poseděli a
pohovořili přátelsky o hudbě. Dozvěděl jsem se, že ?jsou tady tlaky? ku hraní
české muziky. Pán hovořil tak, že nebylo jasné, jestli je to dobře nebo špatně.
Ostatně, z celého hovoru nebylo jasné vůbec nic a já měl dojem, že ani uvnitř
svých názorů ten pán nemá větší jasno. A tak jsme si šli poslechnout, co jsem
jim přinesl. Sedli jsme k přehrávači v místnosti, kde pracovaly ještě dvě mladší
dámy. Jako první zazněla místností Dokonalá kost od Schodiště. Programový civěl
do přehrávače a nic neříkal. Ani tak ani onak. Zato obě dámy pookřály. ?Jé, to
je pěkný, to budeme hrát?? ptaly se od svých stolů. Pan programový neodpověděl.
Za chvíli si dal druhou pecku. Chadimovýho Pseudemokrita odmávl velice rychle,
byl nad jeho síly. Třetí pecka byl Echt! Také s ním byl pan Beat rychle hotov.
Pak zaznělo Kopřivový blues od Extempore. Archaický zvuk upoutal i kolegu, který
právě
přišel cosi vyřídit panu Beatovi. ?To je dobrý, co to je? To budeme
hrát?? Ani on se nedočkal odpovědi. Na stejnou otázku obou dam jsem odpověděl,
že
hraje Extempore. Bylo vidět, že tohle slovo slyší prvně v životě, ale že
se jim to líbí, takže kdyby bylo na nich, tak to prostě hrát budou.
?Tak jak
se vám to líbí?? optal jsem se pana Beata. Pochybovačně vrtěl hlavou a
zadrmolil: ?Je to na nás moc alternativní, moc alternativní??? Ale prosím vás,
co je tak alternativního třeba na Schodišti? Vždyť je to pěkná tříminutová
písnička. Verze, refrén, mezihra verze, refrén, vtipnej text, pohoda.? ?Kterou
myslíte? Tak si ji ještě pustíme,? svolil pan Beat. Chvíli naslouchal, ale
vzápětí opět mlčky vrtěl hlavou. Vrcení zakončil verdiktem: ?Kdepak, kdepak, to
je na nás moc alternativní, to nemůžeme hrát.? ?Neříkejte mi, že z těhle věcí
pro vás nic není stravitelné.? ?Ne, opravdu ne,? zakončil pan Beat naše setkání.
Venku byl krásný červnový den. Byl mi veselo a lehko. Čekal jsem takový
průběh i závěr. Jen jsem se trochu bál, že se třeba zmýlím. Nevím, jak
bych
se s tím vyrovnal.
P. S. Zanedlouho jsem na Beatu zaslechl
Garáž, Hlavsovy Muchomůrky, Visací zámek a jiné. Tlaky zřejmě prorazily. Je však
pro danou situaci v tuzemských rádiích příznačné, že všechny české bigbíty,
které rádio hraje, jsou nahrávky velkých firem. Vše je tak, jak má
být.
Oldřich Šíma, studentský list Babylon, babylonpr@iol.cz